Čest práci.

Vítáme vás na našich stránkách. Tyto stránky vznikly jako alternativní projekt k oficiálním stránkám provozovaným Městským výborem KSČM Ostrava. Důvodem byla neaktuálnost některých informací na těchto stránkách, kdy poslední událostí uveřejněnou v sekci určené pro obvod Ostrava - Vítkovice jsou dnes, tedy 10. 3. 2016, volby do zastupitelstva z roku 2010. Doufáme, že se vám zde bude líbit. 

Vaše v tuto chvíli jediná zastupitelka za KSČM ve Vítkovicích (aktualizováno dne 21. 6. 2017)

      

(P. S.: Texty zde uveřejněné jsou původními texty uvedených autorů. Na těchto stránkách není místo pro pochybné PR agentury.)

E-mail

Vítkovické déjà vu

Předně je třeba ujasnit si, že do politiky mě přivedlo rozčarování nad stavem levice v ČR. Třebaže jsem dosti sečtělá, stále jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že napříč republikou vznikají „levopravé“ koalice ČSSD s vrchním privatizátorem ODS. Jsem bytostně přesvědčena, že jsou odvětví, v nichž neviditelná zlodějská pazoura trhu prostě nemá co pohledávat. Navzdory přečastým proklamacím, že „stát je mizerný hospodář“, neoddiskutovatelným faktem stále zůstává, že oním špatným hospodářem je vždy konkrétní osoba a ta by měla sedět.

E-mail

Soudružské novoty

Soudruh Vojtech Kiss opustil místo v opozici mezi námi, kritiky současné koalice, a rozhodl se, že se prodá současné modroptáčnické koalici a svou loajalitu přislíbil vrchnímu vládci obce Kutějov za pravidelný plat druhého místostarosty. RIP, soudruhu, doufám, že brzy už bývalý.

E-mail

Situace okolo zahrad

Lidé se na mne obracejí v různých věcech. Zpravidla jde o občanské soužití. Sousedské vztahy, ten a onen spolu nemohou vyjít, jde o nastavení pravidel a jejich dodržování, jako ostatně ve všech oblastech života. V tuto chvíli se nemíním zaobírat tím, kdo nastavená pravidla respektuje a kdo nikoli a proč. V tuto chvíli tu mám před sebou jinou pomyslnou košili, která je mi bližší nežli kabát.

Před nějakým časem mi „vrabci na střeše“ pověděli, že někdo má nějaký úmysl s pozemkem, na nějž koukám z okna a na kterém mí sousedé hospodaří. Ten rajčata, jahody, ta zase květiny. Každý podle svého naturelu. Jejich činnost já sama neshledávám nijak rušivou, naopak, dokresluje to atmosféru, je to určitý „genius loci“ tohoto zastrčeného koutu Vítkovic. Jedná se totiž o pozemky přilehlé k bytovému domu čítajícímu přes stovku partají. Většina bytů v tomto domě je nevelká, největší část bytů jsou byty jednopokojové. A tak když se lidé z tohoto domu chtějí potkat, jdou ven. Maminy jdou s dětmi na pískoviště, babky si spolu sednou ve stínu zahrad na lavičky. Kafe si bere každý s sebou, někdy se otevře pivo. Občas někdo houkne na souseda obdělávajícího zahrádku, někdy se sešlost přesune právě tam.
Nemám s existencí tohoto „socializačního centra“ pod okny obecního bytu, který obývám, nejmenší problém. Ctím atmosféru tohoto místa, nevadí mi dokonce ani to, když si někdo něco začne grilovat a vezme k tomu kytaru. Zahrady stíní malý březový lesík a posezení za letního soumraku je velmi příjemné. Kytara a zpěv mě neruší, dosáhnout v tomto koutě země opravdového Ticha stejně nelze. V noci se daleko nese hluk z blízké fabriky, nárazy železa, hlášení dispečerů ze seřadišť, večer, když doma hraje televize, těžko lze bavící se sousedy venku považovat za rušivý element. Lidé se potkávají, baví se, smějí se spolu, někdy se hádají. Dokud se takové chování nepohybuje na hraně trestního zákona, je normální. A tady probíhá normální život.

E-mail